Seber se a jdi

Więcej o książce

Poezie Barbory Sebery prorústá svěrem pornamenaným mezigeneračními traumaty, závislostmi i pocity osamění. Autorka naslouchá veriúm ukrytým v rýhách umakartových sten i v prasklinách vlastní pamětí a tvoří z nich syrové obrazy, které navzdory totální deziluzivnosti odmítají rezignovat. Místo lyrické mluvčí je v téžiti každého dne - niekde uprustied protrpéného dobra a nepotřebných věcí, kde se svou básnickou baterkou rozmetává stíny pochybností a strachů. Rodná Ostrva zde není jen kulisou, ale dúvěrně známým prostorem, který ji formuje, zraňuje, ale také nutí znovu vstávat. I po té nejči noci se totiž vždycky probudi s tou stejnou voranu naději