Irena Wenigová Książki

Balade Petrice Kerempuha je zbirka kajkavskih pjesama, najveće pjesničko ostvarenje Miroslava Krleže i jedno od najvažnijih djela hrvatske književnosti, objavljena 1936. u Ljubljani. Na kraju se nalazi Tumač manje poznatih riječi, fraza i pojmova. Zbirka je najavljena u časopisu Ljubljanski zvon s sedam balada: Petrica i galženjaki; Carmen antemurale sisciense; Na mukah; Ni med cvetjem ni pravice; Vigilia ali straža nočna; Baba cmizdri pod galgama; Scherzo. U drugom izdanju iz 1946. godine, uz likovno-grafičku opremu K. Hegedušića, dodane su četiri nove balade (Gumbelijum roža fino diši; Galženjačka; Mizerere Tebi, Jeruzalem; Nenadejano bogčije zveličenje. SPOMEN NA JEN HISPANJSKI KIPEC), izvorno objavljene u Dijalektičkom antibarbarusu, osim balade Strašilo straši galeb europejajnjski. Ove balade definiraju korpus i strukturu ovog jedinstvenog pjesničkog djela, koje je postalo kritičkom osnovom za kasnija izdanja, osim pretiska prvog izdanja, koji ima bibliofilsku vrijednost. Balade su najdovršenije autorovo književno djelo, s minimalnim izmjenama, što potvrđuje visoki intenzitet prvotne kreacije i autorovo samopouzdanje u djelo.

První český překlad z doposud tabuizované literární oblasti – jihoslovanské milostné lidové prózy. Výbor zahrnuje padesát povídek, pohádek, bajek a anekdot o kromobyčejně sexuálně zdatných chlapících, o prostých dívčinách i urozených paních lačných milování, o vilných dědcích a babkách, o záletech různých mníšků, popů, hodžů a pánů farářů a o dalších prostopášnostech; a představuje našim čtenářům z této lidové erotické prózy především její svéráznou fantazii, námětovou invenci, ostrý vtip a hlavně jedinečný humor.

Aleksa Šantić je hodnocen nejen jako představitel pozdního srbského romantismu, ale i jako zakladatel epochy modernismu v téže literatuře. Autor byl přesvědčeným zastáncem názoru o společné existenci všech jihoslovanských národů, které se měly postupně sbližovat. Toto jeho přání se splnilo vytvořením Jugoslávie po ukončení první světové války, tehdy však nemohl tušit, jaký bude další vývoj této země a k jakému krvavému rozpadu tento státní útvar nakonec dospěje. Základem Šanićova básnického díla je lyrika, která se pohybuje v intimních, vlasteneckých i sociálních polohách. V některých básních je rovněž zobrazena i náboženská víra, která však mnohdy bojuje s pochybnostmi a beznadějí.

Publikace přibližuje bitvu na Kosově poli zajímavými dobovými svědectvími i názory význačných jihoslovanských historiků, plubicistů a esejistů; tradici a význam kosovské myšlenky i vývoj pojetí této nejsymptomatičtější idey srbských dějin ilustruje četnými literárními ukázkami: srbskými stredověkými hagiografiemi, výborem z nejkrásnějších jihoslovanských lidových balad tzv. kosovského cyklu, úryvky z děl srbských prozaiků klasických i moderních a malou antologií poezie na kosovské náměty z pera srbských, černohorských a dalších jihoslovanských básniků 19. a 20. století.