Tento titul představuje vůbec první román, který Františka Vačlenová publikovala pod svým rodným jménem jako pseudonymem Marie Solimanová. Příběh nese typické rysy meziválečného lidového čtení pro ženy. Sleduje spletité životní osudy a citová zklamání mladé hrdinky, která v těžkých podmínkách opuštěného místa či v nepřízni osudu („pustiny“) hledá své místo ve světě. Román zachycuje motivy společenských předsudků, zrady, ale také morální síly a vnitřního zrání ženy. Jak bylo pro autorčinu tehdejší tvorbu příznačné, děj plný dramatických zvratů směřuje skrze překonané útrapy a odpuštění k naplnění touhy po štěstí a opravdové, čisté lásce.
