Román z pomezí Čech a bavorských hranic na Šumavě se odehrává v 70. letech minulého století. Autor využívá detailní znalosti prostředí a kreslí Šumavu s neprostupnými lesy a nebezpečnými bažinami, s roztroušenými samotami, těžce přístupnými zvláště v zimě. V tomto rámci líčí tvrdý život vesničanů, dřevorubců a lesníků na příběhu místního revírníka Kořána, který se svými podřízenými svádí neustále nerovný boj nejen s drsnou přírodou, ale hlavně s pytláky a podloudníky, neváhajícími použít zbraň proti člověku. Dobrodružný děj, střety s muži překračujícími zákon i řada postav společenských vyděděnců uvádějí Klostermannovo dílo do souvislosti s novoromantickou prózou. 44-236-69
K. Klostermann Książki





Román líčí osudy skupiny kumpánů, kteří si říkají žichovičtí půlpáni, kteří se scházejí na nádvoří žichovického zámku, kde popíjí pivo a vedou kousané řeči. Děj knihy se soustředí především na neformálního vedoucího skupiny, panského písaře Kazdu, popisuje jeho mravníúpadek, který se odráží v jeho zhýralém životě, zahálce, domýšlivosti a opilství, které jej přivádí do neštěstí.