Tatjana Hašková Książki

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

Wielowątkowa, diaboliczna opowieść o tym jak szlachetne idee indywidualnej wolności

I. Fejetony II. O Kultuře a literatuře III. Polemiky a pamflety

Historický román, oživující a dramatizující epochu panování ruského cara Ivana IV. Hrozného, panovníka širokého státnického rozhledu, povahově však nevyrovnaného, podezřívavého a neobyčejně krutého. Autor-jemuž se podařilo vytvořit působivé panoráma doby v druhé polovině 16. století-staví proti carově zvůli vybájenou postavu knížete Stříbrného, který se spolu s bojarem Morozovem vzepře hrůzovládě a neváhá obětovat i svůj život.

Pozycja zaliczana do powieści sentymentalnych w dorobku pisarza. W utworach tych autor nie wzdraga się przed obnażaniem jasnych i ciemnych (tych jest więcej) stron z życia marginesów społecznych Petersburga. Znamienne jest to, że zło i zgnilizna moralna dominują nad dobrem. Dominują naturalnie w sensie ilościowym, bo przewagę moralną Dostojewski daje dobru. Skrzywdzeni i poniżeni to przede wszystkim powieść o przebaczeniu. Dokładniej mówiąc, o przebaczeniu przez ojca córce, ale i na odwrót. Narrator, Iwan Piotrowicz, to młody pisarz ledwo wiążący koniec z końcem. Nosi on wyraźne cechy samego Dostojewskiego. Nasz narrator jest postacią jednoznacznie pozytywną, altruistyczną i praktycznie pozbawioną wad. Wyidealizowany i poczciwy Wania w żadnym wypadku nie drażni. Po prostu pozwala nam spokojnie myśleć o całej reszcie, co zresztą i on sam robi. Iwan pomaga bowiem Natalii Nikołajewnej, która uciekła z rodzinnego domu, by zamieszkać z ukochanym Alioszą… Powyższy opis pochodzi od wydawcy.

Первый том автобиографического романа с подзаголовком «У истока дней». История разворачивается в 80-х и 90-х годах 19 века и представляет детство героя в степном среднерусском дворце, гимназические годы, его отношение к попыткам молодой интеллигенции к социальной революции и первую трагическую любовь.

Resurrection proceeds from brothel to court-room, stinking cells to offices of state, luxury apartments to filthy life in Siberia. The ultimate crisis of moral responsibility embroils not only the famous author and his hero, but also you and me. Can we help resolve the eternal issues of law and imprisonment?

Román je dramatem z první světové války a revolučního období v Rusku a Německu.

Představitel ruského symbolismu vydal svůj první román na počátku 20. století. Byl přívržencem okultních věd a zajímal se o spiritismus a démonologii. To se odráží i v jeho knize, jejíž příběh se odehrává ve třicátých letech 16. století v Německu, dosud rozjitřeném nedávným vznikem reformace a selskou válkou. Ústředním motivem je vášnivý a prudce se proměňující milostný vztah vypravěče s „posedlou“ dívkou, která zároveň miluje ohnivého anděla, jenž se jí zjevuje, ale zůstává nejasné, zda je to duch dobrý nebo zlý. Hrdinka nakonec zemře v inkvizičním žaláři.

Pomysł napisania "Anny Kareniny" powziął Tołstoj w r. 1870, dopiero jednak w marcu 1873 r. rozpoczął pracę nad powieścią. W początku 1874 r. Tołstoj oddał do druku pierwsze pięć arkuszy. Druk został jednak przerwany. Tołstoj znacznie rozwinął i pogłębił swój pierwotny pomysł. "Anna Karenina" stała się wielką powieścią ukazującą losy bohaterów na tle życia rosyjskiego i stosunków społecznych Rosji w latach 1870-75. W wydaniu książkowym powieść w całości po raz pierwszy ukazała się w r. 1878. W Polsce pierwszą wzmiankę o "Annie Kareninie" znajdujemy w r. 1876 w "Dzienniku Warszawskim" wydawanym przez carskie władze zaborcze.

W duszy bohaterów Dostojewskiego zawsze toczy się walka pomiędzy dobrem a złem, ale zenit osiąga ona właśnie w duszy głównego bohatera tej powieści, dziewiętnastoletniego Arkadiusza Wiersiłowa. Znajduje się on w okolicznościach, które czynią problem wyboru możliwym i nieuniknionym. Możliwość zawiera się w jego młodości, nieukończeniu procesu kształtowania osobowości. Nieuniknioność zawiera się w stanie już zaczętego rozpadu jego osobowości, moralnego i psychicznego. Pisarz pokazuje, jak formuje się ona przez chciwość, żądzę zysku i rozpustę. W dodatku młokos to młody chłopak, który kocha swego ojca, ale do końca nie potrafi odpowiedzieć na pytanie, czy jest on bohaterem, czy łajdakiem.

Maruška je malá dívenka, která nastupuje do první třídy dívčí školy. Jak už to tak u dětí bývá, má svou hlavu a nenechá si nic rozmluvit. Zlobí ji kamarád Serjoža, občas se nepohodne s nějakými děvčaty ve škole, nebo provede něco, za co ji její třídní Anna Ivanovna důrazně domlouvá. Nakonec ale vždy najde důvod svého jednání a všichni si spokojeně oddechnou, že všechno dobře dopadlo.

Románová historie ruské buržoazie, v které autor na třech generacích rodiny Artamonovových popisuje její bouřlivý zrod, období rozmachu a úpadku. První z generace, zpupný a bezohledný muž, staví na zapadlé vesnici továrnu a likviduje patriarchální způsob života. Jeho synové se stávají otroky otcova podniku, v němž se už projevují nové společenské síly. Rozvrat nastává i v rodinném a osobním životě rodiny, v jejích mravních principech. Ve třetím pokolení rozklad vrcholí a životaschopnost rodu zaniká.

Tři demobilizovaní sovět. vojáci se vracejí na poválečnou leningradskou univerzitu. Je téměř úplně demolovaná, okna bez skel, ústřední topení bez uhlí. Jen nejvyšším pracovním usilím všech se dostává do normálního chodu. Tři kamarádi si pomáhají v překonávání krizí mládí, dvaz nich vyprošťují třetího, za války několikrát raněného a těžce nemocného Čemezova, z pasivního odumírání. Práce a víra v komunismus stmeluje tři "v šedém" (t. j. ve vojenských pláštích) stejně jako dříve frontové zážitky, všichni tři budují odpovědně a vesele nový život.

Z ruského originálu Sobranije sočiněnij, vydanéhonakladatelstvím Chudožestvennaj litěratura,Moskva 1965, přeložili Taťjana Haškováa Jan Zábrana.Vybral, uspořádal a doslov napsal Jan Zábrana.Ilustroval Jasroslav Šerých.Vazbu navrhl a graficky upravil Pavel Hrach.Vydal Odeon, nakladatelství krásné literaturya umění n. p., jako svou 3838. publikaciv redakci krásné literatury. Praha 1980.Odpovědná redaktorka Ludmila Dušková.Technická redaktorka Pavla Šubrtová.Vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p., Plzeň,závod Vimperk.11,92 AA /ilustrace 0,70, texz 11,22/. 12,22 VAVydání v tomto uspořádání první.Náklad 10 000 výtisků. 60522855.01-045-80. 13/34. Cena váz. 20 Kčs