Ladislav Fikar Kolejność książek (chronologicznie)

Básník a překladatel Ladislav Fikar, který byl jako nakladatel „dobrým andělem jiných autorů a jako dramaturg spolutvůrcem české filmové „nové vlny“, vydal za svého života jedinou sbírku veršů – Samotín. Když v roce 1975 zemřel, zapsal si Jan Zábrana do deníku, že je to „jedna z nejkrásnějších knih české poezie“. Ale co předcházelo její překvapující zralosti, kde pramenila Fikarova ohromná něha i plachá jemnost, a nakolik bylo jeho básnické mlčení mlčením definitivním? Odpovědi na tyto otázky naznačuje knížka Pod čarou, výběr z juvenilií a básní nezařazených do Samotína a cyklu Kámen na hrob, tedy veršů, které jsme už v naší edici Versus připomněli. Edice Versus.

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Exilová sbírka brilantních básní, vybraných a řazených autorem. Předmluva Josef Škvorecký. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.

Nové vydání knihy, která vyšla v tomto uspořádání v r. 1950. Kniha obsahuje v sedmi částech tři autorovy sbírky parafrází ze staročínské poezie, které vyšly postupně pod těmito názvy "Zpěvy staré Číny" (do této sbírky je přejata valná většina básní z předchozí autorovy sbírky"Černá věž a zelený džbán"), "Nové zpěvy staré Číny", "Třetí zpěvy staré Číny". Je to tedy veškerá autorova práce z oboru staročínské poezie za dobu delší než čtvrtstoletí, kromě věcí, které autor pro nedostatečnost vyřadil. 01-011-67

Podle čínských originálů v překladu Marty Ryšavé přebásnil Ladislav Fikar. Úvod Wang Laoťiou, doslov Jaroslav Průšek, kresbami doprovodil Zdenek Seydl.

Výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsáhlý výbor z básnických sbírek Závadových "Panychida" (1927). "Siréna" (1932), "Cesta pěšky" (1937), "Hradní věž" (1940), "Povstání z mrtvých" (1947) a "Město světla" (1950) ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k životodárné vyrovnanosti. (Databáze Národní knihovny ČR)

Verše o lásce k ženě a k člověku na pozadí motivů přírodních, společenských, válečných i všelidských.

A lyric story originally published in 1906.

Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů.