Jana Hrdličková Książki

Najnowszy bestseller autorki „Odwagi, zajączku”! Wszyscy kochamy dzielnego zajączka Logana z „Odwagi, zajączku”, który dzięki przyjaźni przezwyciężył lęk przed nieznanym. I Lisiczkę z „Ciii... Cichutko!”, która potrafiła przełamać nieśmiałość, by ratować przyjaciół. Teraz pokochamy Rubinkę – małą smoczycę, która tak bardzo chciała być dobrym smokiem, że z zapałem wypełniała wszystkie zalecenia zapisane w Księdze Praw Smoków: „Smoki straszą innych”, „Smoki zabierają wszystko innym”, „Smoki nie dzielą się z nikim”. I była tym bardzo zmęczona i bardzo samotna. Czy żabka Szmaragdka, gąska Złotka i pegaz Szafirek pomogą Rubince zmienić złe zasady na dobre, by była szczęśliwa, radosna i mogła cieszyć się dzieleniem z innymi i wspólną zabawą? Nicola Kinnear zabiera nas do magicznej rubinowo-szmaragdowo-szafirowo-złotej krainy baśni. Pełna ciepła, wzruszająca, pięknie ilustrowana książka dodaje otuchy i pokazuje, że każdy może zmienić swoje postępowanie, jeśli ma dobre wzorce i wspierających przyjaciół.

Publikace nabízí odborné i laické veřejnosti se zájmem o tuto problematiku nové podněty a inspiraci. V rámci svého profesního literárněvědného profilu se v ní autorky zaměřily na příkladu vybraných děl německy psané literatury na literární reflexi jednoho z nejtemnějších období celosvětových dějin. Výběr textů může tedy oslovit ty, které zajímá, jak tuto úděsnou, absurdní skutečnost pojmout do veršů, ale i zájemce o postupný proces detabuizace holocaustu, druhé světové války i jejích následků v průběhu minulých desetiletí na pozadí odlišných politických systémů až do znovusjednocení Německa. Odpověď na otázku, proč je tato problematika v současné německé literatuře stále aktuální, nabízí závěrečná část upozorňující navzdory padesátiletému odstupu na stále aktuální snahy v Německu vyrovnat se s nacistickou minulostí z pohledu autorů druhé a třetí generace - generace synů a vnuků, s aktivní spoluúčastí předků na děsivém režimu a s "nepatřičnými" tématy v obou německých literaturách - jako je obraz etnického Němce jako oběti.

Kradené dorty, obří exploze a nezapomenutelná skupina postav – ponořte se do světa Sirotků ze svatého Halibuta, příběhu k popukání od debutové autorky Sophie Willsové a ilustrátora milionů výtisků bestsellerů, Davida Tazzymana. Život je od doby, kdy sirotci ze svatého Halibuta pohřbili svou hospodářku, perfektní – sice to tak nevypadá, ale byla to nehoda! Tig, Stef, Herc a koza Pamela se jen musí postarat, aby nikdo nepřišel na to, že jsou v domě na vlastní pěst. Když zjistí, že se k nim chystá na návštěvu inspektor, budou ho muset přesvědčit, že je všechno v nejlepším pořádku, jinak budou posláni do Nápravného domu – kde končí všichni špatně vychovaní sirotci a ze kterého se nikdy nikdo nevrátí. Inspektor ale není úplně tím, za koho se vydává, a situace se rychle zvrtne ze špatné do naprosto nezvladatelné… Podaří se těmto mazaným dětem přelstít dospělé a zachránit svůj domov?

Žiju vedle domu, kde straší. Začala jsem mít podezření, že je s gotickým domem něco v nepořádku, když jeho rodina prchla uprostřed noci, děti s křikem a matka uplakaná. Nikdy se nevrátili, aby si odvezli nábytek. Žádná rodina tam nezůstane dlouho. Zvířata se tomu místu vyhýbají. Jednou mi připadalo, že jsem zahlédla ženskou siluetu, jak se prochází jednou z místností v horním patře… ale to bylo nemožné – nikdo tam v tu dobu nežil. Do domu se právě nastěhovala nová majitelka, Anna. Navštívila jsem ji, abych ji před budovou varovala. Nečekala jsem, že se z nás stanou kamarádky, ale osud tomu chtěl jinak. Teď, když se dům u Marwicků probouzí, poprosila mě, jestli bych u ní nezůstala přes noc. Nikdy jsem neměla v plánu se s budovou nebo její pomstychtivou, mrtvou obyvatelkou zaplést. Teď ale musím Annu zachránit… než bude pro obě z nás příliš pozdě.

První zásah – máma mě pojmenovala Theodore po svém oblíbeném čipmankovi. To nebylo fér, mami. Většinu svého života slyším na jméno Teddy, protože Theo mi nikdy moc nevyšlo. Tady ale ne. Ne na univerzitě. Na místě, kde se může stát cokoli a kde se mi podařilo opět začít od prvních dojmů. Je tu jen jediný problém: můj nový spolubydlící Troy je fotbalovou hvězdou a vypadá, jako by zrovna vylezl z reklamní kampaně od Abercrombie & Fitch. Mně to ale nevadí, vařím super snídani pro všechny jeho úlovky a vycházíme spolu. Navíc, letos už mám holku. A je dokonalá. Přesně tak. Theodore Houseman, dříve šprt ze školní kapely a nyní rocková hvězda, konečně ulovil holku svých snů. Všechno je perfektní. Totiž, dokud se na ni Troy pořádně nepodívá. Bez boje to ale nevzdám. Vlastně to nevzdám vůbec. Ať už se mému hvězdnému spolubydlícímu daří jakkoli, Laney je moje. Možná úplně netuším, jak zaskórovat, ale celý svůj život jsem byl hodný kluk. Poslouchal jsem a vím přesně, co holky chtějí. Na fotce vedle mě Troy možná vypadá jako pan Dokonalý, ale toho kluka napravo podceňuje.

Szkocja, rok 2025. Na oczach doktor Amandy MacLean umiera pacjent, który przed chwilą trafił do szpitala. Niedługo taki sam los spotyka kolejną osobę. I kolejną. Wszystko wskazuje na to, że to nowa, śmiertelna choroba, której nie sposób zatrzymać. I która atakuje tylko mężczyzn. Gdy władze lekceważą ostrzeżenia ze strony MacLean, sytuacja w szybkim tempie staje się tragiczna. Lokalne ognisko błyskawicznie przybiera rozmiary globalnej pandemii. Połowa populacji żyje w strachu przed śmiertelną chorobą. Doktor MacLean walczy z wirusem na pierwszej linii, antropolożka Catherine stara się uwiecznić zachodzące w społeczeństwie zmiany. Elizabeth jako jedna z naukowczyń pracuje nad szczepionką, która może powstrzymać zarazę. W przerażająco realistycznym thrillerze Christina Sweeney-Baird opowiada o przemianie świata, którego przetrwanie zależy wyłącznie od kobiet. Christina Sweeney-Baird – dorastała w północnym Londynie i Glasgow. Studiowała prawo na Uniwersytecie Cambridge, który ukończyła z wyróżnieniem w 2015 roku. Obecnie pracuje jako prawnik ds. sporów korporacyjnych. Jako powieściopisarka zadebiutowała w wielkim stylu – Koniec mężczyzn stał się hitem wśród wydawców i został przetłumaczony na kilkanaście języków.

Hermetische Lyrik, so Jana Hrdlickovás These, ist nicht dunkel und undurchdringlich, sondern dialogisch, engagiert und realitätsnah. In ausführlichen Interpretationen von zehn Gedichten, bei denen jeweils zwei Texte unterschiedlicher Autorschaft miteinander kommunizieren, erweisen sich Nelly Sachs, Erich Arendt, Ernst Meister, Paul Celan und Ingeborg Bachmann als präzise Chronistinnen und Chronisten ihrer Zeit. Die Vertreter der bislang letzten Phase hermetischer Lyrik im deutschen Sprachraum waren also keineswegs selbstbezogen oder gar eskapistisch. Sie haben sich - immer auch vor dem Hintergrund ihrer Lebensgeschichten - nicht nur intensiv mit dem Zweiten Weltkrieg und der Shoah auseinandergesetzt. Sie haben ein angemessenes Sprechen über deren Gräuel überhaupt erst initiiert und ermöglicht. Jetzt reinlesen: Inhaltsverzeichnis(pdf)