Radka Heisslerová Kolejność książek (chronologicznie)

Svědectví o provozu novoměstských dílen zde vydává také edice dobových dokumentů, jmenovitě účetní knihy. Publikaci uzavírají medailony jednotlivých tvůrců.

A total of eleven essays written mostly by the middle and young generations of authors will deal with those aspects of the art of Peter Brandl that have either not been trated in their totality. As the first comprehensive publication on this artist from the death of J. Neumann, this volume will reflect the results of that scholar's research, with the use of the recently discovered artworks and archival material.

Malířství 17. století v Čechách je spojováno především s Karlem Škrétou (asi 1610 – 1674), jistě právem pokládaným za hlavního protagonistu nového, barokního názoru u nás. Pro takové hodnocení ovšem nestačí se zabývat pouze jeho dílem, nýbrž je třeba je poznat v souvislostech tvorby umělců předcházející generace, jeho současníků i následovníků. Jen tak je možné pochopit jeho umělecký úspěch v Praze i v celých Čechách, o čemž svědčí přebírání jeho výtvarných řešení ještě v 18. století. V knize bohatě vybavené obrazovým doprovodem jsou souhrnně představeni tři Škrétovi vrstevníci, Antonín Stevens, Jan Bedřich Hess a Matěj Zimprecht, kteří vynikali nad dobový průměr, získávali významné zakázky a udržovali si osobitý malířský projev, diskutován je i jejich údajně napodobivý vztah ke Karlu Škrétovi. Malířství 17. století v Praze je pojednáno ve své institucionální a vývojové kontinuitě, s přihlédnutím k vnějším, v domácím dějepisu umění tradičně negativně vnímaným faktorům, jimiž byly přenesení císařského dvora do Vídně po smrti císaře Rudolfa II., pobělohorská rekatolizace a třicetiletá válka. Pozornost je věnována socioekonomickým aspektům tehdejšího uměleckého provozu (cechovní organizace, životní úroveň malířů, výše honorářů) a postavení Prahy jako umělecké metropole.

Kniha shrnuje výsledky projektu zaměřeného na dokumentaci a interpretaci nástěnných maleb 17. a 18. století v klášterech benediktinů na území Čech a Moravy. Pojednává o monumentální malířské výzdobě klášterních komplexů v Břevnově, Broumově, Rajhradu, Kladrubech, Sázavě a na dalších místech. Do projektu jsou zahrnuty také benediktinské rezidence a farní kostely. Publikace uvádí nástěnné malby do širšího kontextu monastického umění ve střední Evropě a obsahuje rozsáhlý, bohatě ilustrovaný katalog malířských děl.

Kniha shrnuje výsledky projektu zaměřeného na dokumentaci a interpretaci nástěnných maleb 17. a 18. století v klášterech benediktinů na území Čech a Moravy. Pojednává o monumentální malířské výzdobě klášterních komplexů v Břevnově, Broumově, Rajhradu, Kladrubech, Sázavě a na dalších místech. Do projektu jsou zahrnuty také benediktinské rezidence a farní kostely. Publikace uvádí nástěnné malby do širšího kontextu monastického umění ve střední Evropě a obsahuje rozsáhlý, bohatě ilustrovaný katalog malířských děl.

Pražští umělci se již od 14. století sdružovali v malířském cechu, kam zpočátku náleželi malíři z celé tehdejší Prahy. Postupem doby se ze společného cechu oddělili umělci novoměstští a v roce 1674 se od cechu staroměstsko-malostranského osamostatnili malíři z Menšího Města pražského a Hradčan, aby si vytvořili vlastní profesní organizaci. Do malostranského malířského cechu náležela kromě malířů ještě další řemesla – například řezbáři, zlatotepci nebo mědirytci. Dějiny tohoto sdružení přináší předkládaná publikace z ediční řady Umění v archivu, která na základě důkladného archivního průzkumu a za pomoci edice cechovních písemností – knih, účtů či statut – pomáhá nejen nahlédnout do organizace cechu, ale zprostředkovává rovněž pohled do každodenního života cechovního umělce v 17. a 18. století. Nedílnou součást publikace představují rovněž životopisné medailony všech inkorporovaných umělců.

Křestní, výuční a zachovací listy z fondu Pražská malířská bratrstva.