Edice Z letopisů Eduarda Štorcha uvádí nejlepší díla slavného autora v novém ilustrovaném vydání!
V Osadě Havranů a v novele U Veliké řeky Eduard Štorch volně navazuje na svou vizi pravěkého světa, tak jak ji započal v románu Lovci mamutů. Ač se jedná o tituly méně známé, svou čtivostí a kvalitou přesvědčí každého čtenáře. Štorch nás tentokrát zavádí do mladší doby kamenné, dob prvních osadníků a zemědělců v českých zemích. V sérii dobrodružných příběhů přibližuje způsob života našich předků – nepřetržitý boj o přežití a odolávání neustálému nebezpečí.
Otec Větříka ochuravěl, a tak mladý chlapec vyhledal pomoc u čaroděje, jenž byl v celém jejich rodě osobou váženou, aby pomohl jeho otci. Větřík však zjišťuje, že čaroděj nepomáhá, ale obelhává lidi. Vyžene sice zlé duchy z těla nemocného otce, ten ale stejně umírá. O svoji rodinu se nyní musí postarat Větřík.
Příběh nás zavede do Prahy v době bronzové. Setkáme se zde s chlapcem Větříkem, jeho otcem Lesním Medvědem, jeho manželkou Vlaštovicí a čarodějem. Určeno pro starší děti.
Statečná a krásná Radislava z kmene Pšovanů, Lutic Lešek i mladý český kníže Neklan patří k hlavním hrdinům válečného příběhu z počátku 9. století Franský císař Karel Veliký touží dobýt země před Labem a připojit je ke své říši. Vyslal proto proti slovanským pohanům tři vojska, jedno vede přímo jeho syn Karel. V boji proti ukrutným Frankům se spojili Pšované a Češi, připojili se Kamenčané, Nišané a další kmeny, jiné naopak posílily nepřátelskou stranu. Nepřítel se hrne jako nezadržitelný vzedmutý příval. Je silný a sebevědomý, ale Slované bojují za svoji svobodu
Archeologické nálezy z mladší doby kamenné na Pustém vrchu nad vesnicí Lobčí v jižním Podbezdězí inspirovaly autora k tomu, aby sem umístil dějiště povídky pro mládež z neolitického pravěku. Minehava je mladá dívka,která tu najdeochranu kmene Sokolů před svým násilnickým únoscem a soukmenovcem Silným Bobrem z kmene Medvědů. Zrádný Silný Bobr přivodí roztržku mezi cizími kupci a Sokoly a přivede sourodáky kupců přes hranice na loupežnou výpravu proti Sokolům.Přispěním statečného Sokolího Oka, který od sídlišť Medvědů u dnešní Prahy šel po stopách milované Šťastné Chvíle (jak se Minehava dříve jmenovala), zvítězí kmen Sokolů a Sokolí Oko se stane náčelníkem. Přiměje pak kmen,aby dal přednost životu rolnickému před loveckým a nahradí dožívající řád matriarchální rodovým zřízením patriarchálním.
Eduard Štorch, vypravěč, archeolog a učitel, seznamuje ve svých knihách poutavou formou s nejstarším obdobím naší historie. Stejně tak je tomu i v příběhu, který nás zavede na přelom letopočtů, do doby, kdy na našem území sídlil kmen Markomanů a jejich vůdce král Marobud čelí Římanům, kteří se pokoušejí zotročit celou germánskou říši.
Román Meč proti meči, napsal Eduard Štorch v roce 1940, tedy na začátku druhé světové války. Jeho vydání nejenže nebylo německými úřady povoleno, ale román byl dokonce i zabaven. Příběh z dob zakládání českého státu a pádu Polabských Slovanů, zachycuje zápas slovanských kmenů o státní svéprávnost s německým císařem Otou a jeho krutým pomocníkem markýzem Gerem, je totiž plný jinotajných narážek a nejednoznačných epizod.
Statečná a krásná Radislava z kmene Pšovanů, Lutic Lešek i mladý český kníže Neklan patří k hlavním hrdinům válečného příběhu z počátku 9. století Franský císař Karel Veliký touží dobýt země před Labem a připojit je ke své říši. Vyslal proto proti slovanským pohanům tři vojska, jedno vede přímo jeho syn Karel. V boji proti ukrutným Frankům se spojili Pšované a Češi, připojili se Kamenčané, Nišané a další kmeny, jiné naopak posílily nepřátelskou stranu. Nepřítel se hrne jako nezadržitelný vzedmutý příval. Je silný a sebevědomý, ale Slované bojují za svoji svobodu
Dobrodružný příběh z doby bronzové o životě rodu Kotojedů, Čechů a popelnicového lidu. Vhodné pro starší děti.
Rod Čechů sedí kolem ohně a dobírá si vzdálený rod Kotojedů. Z klidu je vytrhne matka se dvěma dětmi, ve kterých praotec Čech poznává svá vnoučata. Je neuvěřitelné, že dokázali v zimě putovat takovou dálku. Rod je totiž před svou poutí opustil z důvodu nemoci. Příběh vypráví i o rodech popelnicového lidu, kteří spalovali své mrtvé na hranicích dříví a pak popel sebrali a pochovali v hliněných nádobách.
Vyprávění učitele, archeologa a spisovatele E. Štorcha o dávných dobách a našich praprapředcích jsou natolik zajímavá, že jeho knížky patří stále ke čteným. Tentokrát přijměte pozvání do společnosti lidí žijících na našem území v době bronzové. Hrdina příběhu, Skrček z roduMedvědů, nevyniká silou a pro malou postavu je často terčem posměchu. je ale neobyčejně bystrý a statečný. Chytrost a odvaha mu pomohou očistit památku otce neprávem nařčeného ze zločinu, najít jeho vrahy a také Medvědům vrátit dobré jméno. Na cestách s vyslancem vzdáleného rodu prožije mnoho napínavých i nebezpečných situací, často jde o holý život. Podle plánku najde bronzový poklad veliké ceny.
Všechny příběhy z doby pravěku se odehrávají kolem Veliké řeky Vltavy. Žijí tu vedle sebe v přátelství, nebo spolu soupeří rody Medvědů, Bobrů, Sokolů, Vlků, Volavek a dalších. Udiví nás krutost nejen přírody, ale také zvyků a obyčejů našich dávných předků. 7. upravené vydání (v SNDK 3.)
Podtitul: Eubiotická reforma školy Autor v knize kritizuje nedostatky tehdejšího školství. Poukazuje jak na nedostatky v samotných budovách škol (vytýká jim, že mají spíše vzhled kláštera nebo kasáren), tak i na prostředí a v neposlední řadě i na zastaralé metody výuky. Zároveň se snaží naznačit i možná řešení.
Junácké příběhy z dávných časů, odehrávající se v druhé půlce 7.století n.l. v době, když Avarové pod vedením chána Bajana se snažili podrobit balkánské a podunajské Slovany.
Od pradávných dob přicházeli lidé k řece Vltavě a usazovali se na jejích březích. Na místě dnešní Prahy a v jejím nejbližším okolí nebylo ještě před třemi čtyřmi tisíci a ještě více lety kamenného zděného města, ale několik osad tu stálo přece. Nebylo silnic, ani ujetých cest. Kraj měl vzezření divočiny. Jen kolem osad prosvětlovaly husté tmavé lesy vykácené vypálené mýtiny a po kopcích se táhly pastviny. V době, o které budeme vypravovat - asi dvanáct se let před naším letopočtem - žil zde zchudlý národ. Nevíme ani, jak s jmenoval, ale zdá se, že jeho příslušníci byli potomky starého slavného lidu, který již několik se let přebýval v českých krajích.
Tento příběh vypráví o kmeni pravěkých lidí „Lovců mamutů“. Udál se asi před dvaceti až třiceti tisíci lety. Tehdy žila na Bílé skále tlupa pravěkých lidí. Ovládali jednoduchou řeč a doplňovali ji posunky a mimikou v obličeji. Věděli, že je oheň nejen zahřeje, ale dokáže upéct maso a chránit před divokou zvěří. Oheň hořel před vchodem do jeskyně, aby dovnitř nemohly šelmy. Tehdy ho ještě neuměli rozdělat, tak spoléhali na přírodu a oheň donášeli. Příběh nám bude vyprávět o tom, jak lovili zvěř a jak z ní vše dokázali zužitkovat. Vnitřnosti zvěře jedli syrové, protože byly ještě teplé. Stažené kůže hned zpracovávaly ženy a děti. Lovili například zubry, lišky, ryby, ale také vlky a mamuty. Věřte, chytit takového mamuta je věc těžká, na kterou se museli dlouho připravovat. Museli nejdřív vykopat obrovskou jámu, do které toho mamuta museli vehnat. Učili se také vyrábět si nástroje, jako je například kámen opracovaný do tvaru slzy (pazourek). Díky pazourku, který poté použili na rozbíjení kamenů, dokázali vykřesat oheň. Ale to chtělo zručnost a trpělivost. Později se jim podařilo dokonce rozdělat oheň za pomoci kousku dřeva. Oheň byl totiž v pravěku největší vynález pravěkých lidí a měl pro ně opravdu obrovský význam. Dovídáme se tu také o cizích tlupách, například jak mezi sebou bojovali o území, o kořist atd. Při lovu nebo boji o území zahynula velká spousta pravěkých lidí. Byl to pro ně boj na život a na smrt.
Vyprávění o životě lidí doby neolitické v podání určeném především školním dětem jako doprovodná četba k výkladu (se souhrnem základních informací o době kamenné v dodatku). Tato odborná publikace byla později rozšířena a vydána jako román U Veliké řeky.
