Aulus Gellius Książki

„Krátké druhé století“, éra pěti „dobrých císařů“ (96-180), představuje stabilizovanou říši, kde se kultura obrací k soukromému životu a idealizované minulosti. Athény, politicky bezvýznamné, se stávají centrem vzdělanosti, přičemž římské elity se obracejí k řeckým profesorům. Tato „druhá sofistika“ se soustředí na praktickou etiku a vzpomínání na zlatý věk Athén, spíše než na velké filosofické koncepty. Svazek přináší dvě literární svědectví o této epoše. Prvním je výbor z Attických nocí Aula Gellia, římského studenta, který si zapisuje poznatky o klasické kultuře a akademickém životě. Gellius zobrazuje komunitu, jež se nezabývá „velkými dějinami“, ale radostí z poznávání a čtení starých textů. Jeho obraz athénské komunity ovlivnil evropský humanismus, zejména éru Erasmovu a Rabelaisovu, které důvěřovaly v sílu literárního vzdělání. Druhým svědectvím jsou dopisy mladého prince Marka Aurelia, který se liší od pozdějšího stoického myslitele. Mladý Marcus Aurelius a jeho učitel Marcus Fronto si vyměňují myšlenky o každodenním životě, jazyce a literatuře, přičemž hrají literární hru na erotickou dvojici ve stylu Platónových dialogů. Tak se žije „po Athénách“.

V druhom storočí nášho letopočtu prišiel do Atén, ležiacich v atickom kraji na "študijný pobyt" vzdelaný Riman Aulus Gellius. Počúval prednášky filozofa Favorina, zúčastňoval sa debát, skúmal rôzne vedy a všetky tieto poznatky spracoval literárne pod názvom Atické noci - keďže ich písalprevažne za dlhých zimných nocí. Výber z tohto diela ponúka táto kniha..

Aulo Gellio, che visse a Roma nel medio secondo secolo d.C., scrisse le Notti Attiche in venti libri; di cui la maggior parte è pervenuta, e all'inizio, alla fine e in tutti i libri 8 mancano i titoli dei capitoli. L'opera è una raccolta di brevi capitoli che trattano vari argomenti, tra cui filosofia, storia, diritto, grammatica e critica letteraria. Gellio iniziò a raccogliere il materiale mentre era studente ad Atene e lo utilizzò successivamente nella sua vita per intrattenere e istruire i suoi figli. I manoscritti di Gellio non sono stati esaminati dalla metà del diciannovesimo secolo.