Bernhard Grzimek Książki

Ráj divokých zvířat není obyčejnou knihou o Africe. Je to kniha, která zobrazuje průkopnickou práci dvou velkých milovníků přírody. Jejich první kroky na cestě k záchraně zbytků původní africké zvěře. Bernhard Grzimek a jeho syn Michael Grzimek žili mnoho měsíců přímo ve stepi, uprostřed stád zeber, pakoňů a antilop, mezi lvy a hyenami. Zvířata pro ně nebyla objektem lovu, nýbrž objektem studia a pozorování. Kniha mj. o natáčení stejnojmenného barevného filmu, uvedeného i u nás, seznamuje čtenáře s výzkumnou prací obou autorů, kterou prováděli v národním parku Serengeti v Tanganice. Šlo hlavně o sčítání zvěře, pozorování a sledování pohybu stád, které se pak staly podkladem pro stanovení nových hranic rezervace. Autoři v ní líčí nejen moderní metody, kterých při své práci použili, ale zajímavě vyprávějí o životě zvěře i o svých mnohdy dobrodružných zážitcích uprostřed divoké přírody. Michael při této práci zahynul, když se jeho letadlo srazilo se supem.

Bis heute unübertroffen:§Grzimeks Tierleben in 13 Bänden§- Zusammen fast 7.800 Seiten§- Mit 8.000 Farbbildern und 2.400 Zeichnungen

Podtitul: Dobrodružstvá so zvieratami a ĺudmi na piatom kontinente.

Wir müssen fliegen lernen. Diese Worte des 23-jährigen Wildtierenthusiasten Michael Grzimek, Sohn von Bernhard Grzimek, stehen am Anfang eines der ganz großen Abenteuer des internationalen Naturschutzes. Im Jahre 1957 fliegen Vater und Sohn mit ihrer Dornier-27 in Zebrastreifen-Lackierung nach Afrika, um das Wanderverhalten der großen Herden der Serengeti zu studieren, ihre Tierbestände zu erfassen und so die willkürliche Festlegung von Wildparkgrenzen zu verhindern. Eine legendäre Pioniertat. Während ihres Aufenthalts nähern sie sich nicht nur den Wildtieren, sondern suchen das Gespräch mit den Bewohnern der Steppe, und dies, anders als die Kolonialherren, von Gleich zu Gleich. Serengeti darf nicht sterben hat unser modernes Umweltbewusstsein geprägt wie kein zweites Buch.

Der Zoologe und Tiermediziner Bernhard Grzimek hat durch seine Bücher und Filme Weltruhm erlangt. In seinen Erinnerungen erzählt er von seiner Jugend in Schlesien, von der Zeit des Nationalsozialismus und vom Wiederaufbau des zerstörten Frankfurter Zoos nach dem Zweiten Weltkrieg. Der eigenwillige Zoodirektor hatte mit so manchen Widerständen zu kämpfen, die ihn aber nie von seiner großen Mission abbringen konnten: die wilden Tiere vor der Ausrottung zu retten. In seinem Nachwort würdigt Michael Miersch, Autor und Dokumentarfilmer, das Lebenswerk eines Mannes, der 2009 seinen hundertsten Geburtstag gefeiert hätte.

Unter dem Pseudonym James Herriot verfasste der 1916 geborene britische Tierarzt James Wight unzählige warmherzige Tierarztgeschichten. Er wuchs in Schottland auf, studierte in Glasgow Tiermedizin und erhielt eine Assistentenstelle in den Nord Yorkshire Dales. Sein Sohn übernahm später die väterliche Praxis, während seine Tochter Ärztin wurde. James Herriot starb am 23. Februar 1995 in Thirsk/Nordengland.

Zwei Jahrzehnte Reisen nach Zaire. Mit meist farb. Phot., Zeichn., 1 Tab. 278 S.

Autor, ředitel frankfurtské zoologické zahrady, líčí v knize pestré dojmy a zážitky ze své první poválečné výpravy do západní Afriky na Pobřeží slonoviny. Vypráví nejen o svých cestách za poznáním života divoké zvěře a africké přírody, ale zmiňuje se i o životě černých obyvatel, především kmene Baulů, ještě málo dotčených civilizací, jejich zvycích, pověrách a umění, o zhoubném malomocenství, boji proti dobytčí nákaze i o postupující civilizaci, která v budoucnu změní tvář černého kontinentu. 1. vydání

Zastavil se v Austrálii čas, nebo se zde díky vzdálenosti od ostatních pevnin, ve specifických podmínkách, rozvinul jediný starobylý řád savců – vačnatci? Ať tak či onak i zde narušila přírodní rovnováhu civilizace, zasáhla stejně proti domorodému lidu jako proti typické australské zvířeně. Zoolog a cestovatel, ředitel zoologické zahrady ve Frankfurtu n. M. shrnul v knize poutavým způsobem své poznatky o podivuhodné australské zvířeně, z níž zejména vačnatci, zastoupení hlavně klokany a medvíkem koala, se nevyskytují v žádném jiném světadílu a jsou pro Austrálii nejtypičtější. Mimo líčení osudů dalších typických zvířat, rajek, divokého králíka, psa dinga aj. nás autor seznamuje s historií osidlování pátého světadílu, s osudy cestovatelů a také se zvyky domorodého divokého kmene Kukukuů.

Autor, známý odborník na africkou zvířenu, si klade otázku: Kam se poděla všechna ta zvířata, kterých byly dříve naše lesy plné? Kam se poděli bobři, svišti, rysi, medvědi, zubři? Vyhubili je lidé a lidé by se měli opět postarat, aby všechna tato divoká zvířata, dnes tak vzácná, se stala opět součástí naší přírody. Autor líčí putování po Sovětském svazu, po Evropě i po Severní Americe, kde se všude shledává jen s ojedinělými kusy v místech, kde se dříve pásla nepřehledná stáda. Čtenář se dozví mnoho zajímavostí ze života zvířat, která se mu zdají zdánlivě obyčejná, ale o nichž je přitom tolik neprobádaného.