Jaromír Hrubý Książki

What is this last and renowned novel by Dostoevsky? It is a criminal, socio-philosophical, religious-mystical, familial, polemical, accusatory work, or something akin to a church treatise? Debates continue over these attributes, and all can be answered affirmatively. However, it is more accurate to say that it encompasses all of these elements and, moreover, that it is a terrible, cruel, and even horrifying book, whose issues and questions, particularly at the time of its creation, shook life and have continued to resonate in modern literature. It presents a complete world of Russian types, a broad depiction of Russian life, a novel of human fate, Russia, and humanity, as well as the entirety of Dostoevsky's thought and quest, his conflict with philosophical materialism and socialism, and the measure of his own doubts, protests against the injustice and cruelty of the world, and its divine and human order. The plot is evidently a reflection of Dostoevsky's tormenting thoughts, passionate feelings, and harsh doubts, advancing with unrelenting tension and drama, full of twists; the characters of the Karamazov brothers and their father will forever remain etched in the reader's memory.

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.

Все счастливые семьи похожи друг на друга, каждая несчастная семья несчастна по-своему. Этот выразительный афоризм великого русского реалиста Льва Николаевича Толстого открывает одно из самых известных психологических произведений в истории литературы. В нем писатель, после монументальной фрески "Война и мир", предлагает более камерный сюжет и, переработав элементы модных романов, выражает протест против псевдоморали "высших кругов". Вдохновленный реальным событием, когда благопристойно выглядящая молодая дама бросилась под колеса грузового поезда, Толстой создает историю о скандальном падении "хорошо замужней" красавицы, которая вынуждена колебаться между светской жизнью без любви и естественным правом на счастье. Влюбленность царского чиновника в офицера Вронского, искусно переплетенная с судьбами и кризисами других родственников и друзей, для Анны оказывается трагичнее, поскольку, в отличие от современных ей моралистов, она не может быть лицемерной и не скрывает свою любовь и ее последствия.

Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálnímnedostatkem – přesto se však začíná nudit. Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...

Bracia Karamazow to ostatnia i najdojrzalsza powieść Fiodora Dostojewskiego. Opowiada dzieje czterech braci, których łączy tragedia: zabójstwo ojca. Każdy z nich, obciążony własnymi winami, kierowany emocjami i pożądaniem, na swój sposób usiłuje odnaleźć miejsce w mrocznej mozaice rodziny Karamazowów. Powieść rosyjskiego mistrza jest uznawana za jedno z największych dzieł w historii literatury. Obok wątków obyczajowych porusza fundamentalne problemy, z którymi zmaga się ludzkość: pytanie o istnienie Boga w racjonalnym świecie, trwałość wartości w obliczu zmian i nieświadome krążenie człowieka między złem i pokutą. Nowy kongenialny przekład Adama Pomorskiego wraz z komentarzami i posłowiem pozwala polskiemu czytelnikowi w pełni rozsmakować się w rozległej panoramie powieści.

Wspomnienia z martwego domu to najbardziej osobiste dzieło Fiodora Dostojewskiego. W 1849 roku Dostojewski za przynależność do Koła Pietraszewskiego został skazany na karę śmierci przez rozstrzelanie. W ostatniej chwili car zamienił ją na więzienie połączone z ciężkimi robotami. Pisarz przebywał na katordze cztery lata, a doświadczenia zebrane w tym okresie pozwoliły mu przedstawić w powieści obraz życia w syberyjskim więzieniu. Swoje wspomnienia Dostojewski wkłada w usta szlachcica skazanego za zabójstwo żony na dziesięć lat ciężkich robót. Opisuje zwyczaje panujące na katordze, relacje między współwięźniami, ich historie, zachowania, postawy i charaktery, przedstawia różne fragmenty katorżniczego życia (pobyty w szpitalu, handel wódką, święta, kary cielesne, zachowanie przełożonych, roboty) i wiele sylwetek skazańców. Są pośród nich ludzie dobrzy, wartościowi, z którymi nawiązuje przyjaźnie. Jednak większość katorżników to ludzie ponurzy, dumni, ambitni, zawistni, źli i złośliwi. Awantury, kradzieże i bójki są na porządku dziennym, atmosfera moralna panująca w barakach jest trudna do zniesienia. Większość skazańców pochodzi ze stanu chłopskiego, do byłego „pana” odnoszą się niekiedy z nienawiścią, Aleksandrowi Pietrowiczowi jako byłemu szlachcicowi jest na katordze wyjątkowo ciężko, wrogość większości współwięźniów i samotność – to uczucia szczególnie doskwierające mu podczas pierwszych miesięcy pobytu w więzieniu.

Matice lidu ; roč. 12., na rok 1878, č. 6, (běžné č. 72).

Edice Ruská knihovna; Spisy Ivana Sergejeviče Turgeněva, sv. 4

Svazek obsahuje dva Turgeněvovy romány (V předvečer, 1860; Šlechtické hnízdo, 1859) a jednu novelu (První láska, 1860).

Životní příběh šlechtického synka, který přišel z venkova do Petrohradu, kde vystřízlivěl z romantických ideálů a snů, stal se chladným praktikem, udělal kariéru a výhodně se oženil.

Třetí - aktualizované vydání. Elektrická zařízení v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, par a prachů patří k nejnáročnějším kategoriím. Klade vysoké nároky na projektování, montáž a provoz, včetně údržby a revizí. Elektrotechnici musí mít rozsáhlé teoretické znalosti a praktické zkušenosti nejen v elektrotechnice, ale také v chemii a fyzice. Tato příručka, vytvořená předními odborníky, je komplexním průvodcem touto problematikou. Oblast určení nebezpečných prostor a požadavků na nevýbušná zařízení se neustále mění, ovlivněná novými technickými poznatky a legislativou. Třetí vydání je aktualizováno podle předpisů a norem platných od roku 2012. Obsahuje rady k zařazování nebezpečných prostor, včetně praktických návodů pro určování zón s nebezpečím výbuchu. Obecná část popisuje vlastnosti hořlavých látek a jejich vztah k ochraně před výbuchem, doplněná praktickými příklady a výpočty. Další část se zaměřuje na nové požadavky týkající se konstrukce a označování elektrických zařízení. Následují požadavky pro instalaci ochranných systémů a zásady pro revize a údržbu. Nově je zahrnuta kapitola o požadavcích na zařízení pro výbušinářské provozy. Závěrečná část shrnuje změny v certifikačních postupech v souladu s evropskou legislativou a systémem IECEx. Příručka obsahuje praktické tabulky s technicko-bezpečnostními parametry a kontrolní otázky s odpověďmi. Je určena projektantům, montážním firmám, revizním technikům a

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.