Hans Wiesenhofer Książki

Extensive look at Garden Architecture in Europe, 1450 - 1800 from the Villa Garden of the Italian Renaissance to the English Landscape Garden.

Na vídeňské literární scéně se v polovině devadesátých let objevil nový humoristický talent. Radek Knapp, Polák původem, žije ve rakouském hlavním městě od roku 1976. Po pádu železné opony zatouží mladý Polák Waldemar poznat západní svět a po poradě se sousedem Kukou, podivnou zkrachovalou existencí, se rozhrkaným turistickým autobusem plným kontrabandu v podobě vodky a cigaret, vydá na cestu do Vídně. Už cesta samotná je dobrodružstvím, které leckterému z českých turistů připomene jeho první cestu do kapitalistické ciziny. Mladý naivní jedináček Waldemar ze "slušné" maloměšťácké rodiny užasle hledí na svět kolem sebe, naprosto nezaviněně se dostává do bezprostřední blízkosti vážných průšvihů, ty ho však bezděky míjejí. A tak se z polského kněze vyklube překupník, z doporučeného hotýlku "Čtyři roční období" lavička v parku Belvederu, z půvabné spolucestující prostitutka. Naprosto převažujícím a rozhodujícím parametrem Knappova díla je bezesporu jeho smysl pro humor a nesmírná vtipnost.

Man könnte das tun. Man könnte den Inhalt dieses Bildbandes wie einen Liederzyklus durchblättern, natürlich nur in Gedanken. Den Zyklus als Leitfaden für Geschichte und Geschichten, die von Menschen, Landschaften, Naturbetrachtungen erzählen. Geschichten, die zu Bildern werden. Visualisierte Poesie. Bilder, die beim Betrachten Stimmungen wecken, die in uns mitunter sogar zum Klingen kommen, die hörbar werden können. Blättern Sie es also auf – das Bilderbuch aus dem Kleinwalsertal. (Thomas Gayda) Der feste Glaube an die plötzlichen Inspiration, dieser entscheidende Moment, der ein hintergründige Harmonie ans Licht hot, gleicht der Suche nach dem Absuluten. Bilder sind da, und tun ihre Wirkung, das genügt. Dasein, das ist es, was zählt. Geboren aus dem Bedürfnis, auszudrücken was ausdrückbar ist, erzählen diese Bilder in ihrer Gesamtheit Sequenzen im Kleinwalsertal, um das Gefühl für das Wunderbare zurückzuholen, ohne Anspruch auf universelle Wahrheit. (Hans Wiesenhofer)