Lucie Vránová Kolejność książek (chronologicznie)

Není s jistotou přesvědčená, že to zvládne, ani že bude spokojená. Jen to chce ještě zkusit, když se to takhle naskytlo. Loni už téma násilně uzavřela, nyní k ní přišlo zas. Tentokrát dokonce takhle osudově. Chce toho tedy využít, znovu se k tomu vrátit. Dotáhnout věci z minula. Konečně se naučit most (a z něj pak přemet), kynuté těsto a perníkovou chaloupku. Být k dětem slušná za všech okolností. Číst dětské knížky, vychází plno zajímavých. Možností nepočítaně, má to obrovský potenciál. Sama je zvědavá, co ji tentokrát asi potká, a hlavně, jak to dopadne. Už by to chtělo zakotvit dlouhodobě... "Jako EKG", říkával o svém životě jeden klient, když krátce pracovala s bezdomovci. Tak se to taky dá celé shrnout.

Daly jí pěkně zabrat. Ohrožené děti. Prvně je zažila před několika lety během pandemie. Tenkrát jí málem hráblo, vůbec to nezvládala. Přesto vzpomíná v dobrém. Chtěla to časem zkusit znovu. Když se postupně ukázalo, že do té původní organizace už se nevrátí, – tu větev si podřízla sama, to je fér říct – hledala jinde. Průběžně, napříč republikou. Mezitím našla bezdomovce. Možná, že nový směr? Zatím jen okrajový, naplno ji to neživí. Nicméně – je to super! Děti – po dlouhém hledání – nakonec vzdala, aniž by s nimi nějak víc pracovala. Na jednu stranu škoda, ale – asi to takhle (ne)má být...

Přijela na týden, zůstala tři čtvrtě roku. Ve věku přes třicet, mámě na krku. Svět se zastavil, nedalo se nic dělat. Když už musela zůstat v Česku, chtěla být aspoň užitečná. Pomáhat, dělat něco, co má smysl. Dosud s tím měla jen dobré zkušenosti. Inspirativní kolegové, zajímavá práce, ze které byla nadšená. S tímhle očekáváním šla do Klokánku. Ten náraz nemohl být větší...