Ota Pavel Książki

Ota Pavel zaczął opisywać swoją rodzinę podczas pobytu w szpitalu psychiatrycznym. Trafił tam po olimpiadzie w Innsbrucku, gdzie zobaczył Diabła – i podpalił budynek. Mówił, że dzięki pisaniu znów staje się chłopcem. Tak powstała sławna książka. Jednak zanim znalazł się w innym świecie, pisał reportaże sportowe. Były bardzo popularne, bo Pavel "ubaśniawiał" sport. Szukał w sportowcach zwyczajnych ludzi i to sprawia, że opowieści o nich – nawet jeśli nazwiska nic nam już nie mówią – są ponadczasowe. Czescy krytycy byli zgodni: historią narciarza Raški Ota Pavel wzleciał w niebo jak ptak z rodziny ptaków morskich.

Zawarte w książce opowiadania czeskiego pisarza z tomów Śmierć pięknych saren i Jak spotkałem się z rybami to liryczno-groteskowy powrót do mitycznej krainy dzieciństwa, do symbolizowanego przez baśniowy świat przyrody poczucia wolności i pierwotnej harmonii. Szczególną rolę w tym mikrokosmosie odgrywa najbliższa rodzina młodego bohatera, a zwłaszcza portretowany z czułą ironią ojciec – komiwojażer, filozof i namiętny wędkarz.

Fotografická publikace s námětem Jižních Čech.

Soubor třinácti povídek se sportovní tematikou z díla spisovatele Oty Pavla. Povídky jsou vybrány ze dříve vydaných samostatných sbírek: Syn celerového krále, Výstup na Eiger, Pohár od Pánaboha a Plná bedna šampaňského.

Korespondence Oty Pavla, obsahuje 46 dopisů, jež v letech 1951–1973 napsal svým pokrevně nejbližším: rodičům, Jirkovi a především pak nejstaršímu ze všech tří synů Leo Poppera – Hugovi, jemuž pak psal ze všech lidí nejčastěji. Kniha je doplněná fotografiemi 9 fotografiemi a povídkou„Titul, na který jsem hrdý“ o rozsahu devíti stran.

Smrt krásných srnců Soubor povídek o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. Syn celerového krále V souboru povídek Syn celerového krále soustředil Ota Pavel literární portréty slavných sportovců své doby. Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem.

Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974). Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. Doslov a medailón napsal Bohumil Svozil.

Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby. Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.

V souboru povídek Syn celerového krále (1972) soustředil Ota Pavel „literární portréty“ slavných sportovců své doby. Výběr hrdinů cele podřídil svému srdci a na stránkách knihy žijí především ti sportovci, které měl rád a které důvěrně znal: Jan Veselý, Alfréd Jindra, Ladislav Heller, Jan Kubr, Rudolf Kučera, Christian Battaglia, Pavel Kouba, Jaroslav Borovička... Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem....

V sedmi knihách najdete klíč k srdci spisovatele, novináře a dobrého člověka Oty Pavla. Jeho povídky o přírodě, rybách, řece, rodině, povedeném tatínkovi a bratrech patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo česky napsáno. Komplet obsahuje: Jak jsem potkal ryby, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi, Smrt krásných srnců, Syn celerového krále, Povídky z šuplíku

V závěrečném svazku Sebraných spisů Oty Pavla najdeme texty, které za života autora vyšly většinou jen časopisecky, knižně jako příležitostné články, úvody či sborníky. V sedmdesátých letech kolovaly některé povídky v opisech, protože naděje na knižní vydání neměly. Dále jsou do publikace zařazeny texty z pozůstalosti, které v sedmdesátých letech kolovaly pouze v opisech a později byly zařazovány do různých povídkových výborů. Knížku, rozdělenou tematicky do pěti částí, uvozuje fragment emotivní rodinné korespondence. Svazek tak z jiného pohledu doplňuje dosud vydané dílo.

Plná bedna šampaňského nezapře, že její autor je zkušený sportovní publicista a perfektní reportér. Ve dvanácti povídkách – reportážích se seznamujeme s osudy různých sportovců, kteří sice stojí ve středu jeho zájmu, současně mu ale slouží jako prostředníci k vyjádření jeho názoru na život a na člověka. Reálná fakta sportovního prostředí dokáže obohatit svou poetičností a posunout je z této roviny dál do polohy obecného člověčenství.

Výbor povídek z pozůstalosti Oty Pavla, jejichž tématem je příroda, sport a zajímaví lidé. Povídky, prodchnuté hlubokým pochopením lidské existence, podávají osobitý obraz života s jeho poezií, krásou i všedností a jsou zároveň nepatetickou oslavou české země a českého člověka, výrazem obdivu k lidské vytrvalosti a nadání, smyslu pro přátelství a čest....

Dvě proslulé povídkové sbírky významného autora, v nichž vzpomíná na své dětství, svérázného otce i rybaření v milovaném kraji kolem Berounky. Sbírka Jak jsem potkal ryby je rozčleněna do tří částí - Dětství, Odvážný mladý muž a Návraty. Autor se v ní vrací do krajin svého dětství a mládí - na Buštěhradsko a Berounsko, k potokům a řece, u nichž sbíral své první rybářské zážitky a zkušenosti. Hrdiny povídek jsou členové autorovy rodiny v čele se svérázným tatínkem, pečlivou maminkou a dvěma bratry, hlavní roli však hraje středočeská příroda, čistá řeka a ryby. Povídky souboru Smrt krásných srnců jsou humorným a nostalgickým vyprávěním o židovské rodině, kde hlavní roli hraje otec obdařený velkou láskou ke svým synům, přírodě a rybaření. Humorné a s láskou vyprávěné historky o snílkovi, podnikavém obchodním cestujícím a milujícím otci a manželovi dojmou čtenáře svou prostotou a krásným jazykem.

„Knihou Pohár od Pánaboha se Ota Pavel přiblížil skutečné sportovní beletrii; sport zde není už výjimečným prostředím, ale lidským osudem, jak je tomu ve skutečnosti, plným pravým životem, nejen jeho interesantní částí.“ Takto charakterizuje přítomný soubor jedenácti povídek František Kožík. Jde o příběhy ze života sportovců ve chvíli sportovních utkání i mimo ně, o příběhy veselé i vážné, které se snaží v mezních situacích odhalovat povahy a charaktery, vytyčují vzory a kárají nesportovní jednání v soukromém životě a nešvary v zákulisí sportu.

Souborné vydání dvou autorových sbírek (Smrt krásných srnců, 1971; Jak jsem potkal ryby, 1974) nostalgicky humorných, tragikomických povídek o tatínkovi, jeho rodině a přátelích i o světě zvířat v okolí Berounky.

V povídkovém souboru Pohár od Pánaboha (1971) se Ota Pavel vědomě snažil překonat hranice sportovní reportáže posunem k čistému povídkovému tvaru. Půvabná Pohádka o Raškovi z roku 1974 je malým exkursem do možnosti tvůrčí fantazie autora, dokladem jeho schopností, vynalézavosti a hravosti. Pavlův krok do pohádkové (a přece pravdivé) říše snů a skutečnosti je úhrnem radostné, inspirativní čtení.

Výbor povídek se sportovní tématikou, určených pro mládež. Ota Pavel, bývalý sportovní žurnalista, v povídkách popisuje cestu sportovců za svým cílem, jejich příběh i pocity. Zdůrazňuje také jejich problémy, ať s nedostatkem talentu či špatného sociálního prostředí. Hrdiny jsou opravdoví sportovci z Čech, jejichž životní příběh spisovatel nepatrně dokresluje. Děj se většinou odehrává ve sportovním prostředí v různých zemích, ve 20. století. Výbor uspořádal a předmluvu napsal Bohumil Svozil.

Poutavé vyprávění Oty Pavla nás zavede do New Yorku, kde se v roce 1962 konal Americký pohár ve fotbale. Celý pobyt trávil s fotbalisty Dukly Praha, naslouchal, vyptával se a své zážitky přenesl do této reportáže z „amerického zájezdu“. Čtenář se tu setkává s mnoha známými fotbalisty té doby, jako jsou např. Masopust, Pavlis, Urban, Pluskal, Šafránek a další.

Kniha obsahuje výběr povídek ze sportovního prostředí mistra daného žánru Oty Pavla. Jsou to silné příběhy našich sportovců s autobiografickými rysy, o sportovní slávě a jejím rubu, dojímavé a lidské. Určitě zaujmou a potěší nejen příznivce sportu.

Výběr povídek ze sportovního prostředí, povětšinou již dříve knižně publikovaných. Úvod ke knize napsal Emil Zátopek.

Povídková kniha, ve které Ota Pavel vzpomíná na šťastné dětství před válkou i neradostná válečná léta. Ústřední postavou je jeho otec Leo Popper, obchodní zástupce firmy Elektrolux.

K nedožitým autorovým padesátinám vychází výbor z jeho povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974), doplněný novými, knižně dosud nepublikovanými povídkami z pozůstalosti (Veliký vodní tulák, Pytlačení I., Pytlačení II., Uschlé rybičky).

Krásně vypravená publikace slovem (Ota Pavel) a obrazem (Vilém Heckel) zpřístupňuje milovníkům přírody známé i téměř neznámé krásy našich hor: Šumavy, Orlických hor, Krkonoš, Jeseníků, Beskyd, Malé Fatry, Velké Fatry, Nízkých Tater, Roháčů, Vysokých Tater.

Kniha je věnována osobnosti spisovatele a novináře Oty Pavla, jeho životu, tvorbě a předčasné smrti. Knihu tvoří dvě části. První je sestavena za vzpomínek Pavlových přátel a spolupracovníků, dopisů bratrům a dvou povídek. Druhou část tvoří řada barevných fotografií Berounky a krajiny kolem ní, kterou O. Pavel ve svých prózách nezapomenutelně zvěčnil a kterou miloval. Doplněno řadou fotografií z rodinného archivu.

Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři (), které spojil postoj ke světu, dívají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podstaty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy– Rozmarného léta Vladislava Vančury, který zní: „Humor není smáti se. ale lépe věděti.“ Editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel; doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský; medailóny o ilustrátorech: Jan Royt.

Výbor ze dvou autorových knih ze sportovního prostředí zahrnuje podstatnou část reportáže ze zájezdu našeho armádního fotbalového týmu do USA Dukla mezi mrakodrapy (1964), knihy poctěné Cenou ministra národní obrany, a nejlepší příběhy ze souboru reportáží, črt a povídek o populárních sportovcích Plná bedna šampaňského (1967), z knihy, která získala cenu v literární soutěži nakladatelství Naše vojsko. Doslov napsal Arnošt Lustig.

German (translation)

Obsahuje: Dukla mezi mrakodrapy; Jak jsem potkal ryby; Plná bedna šampaňského; Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi; Povídky z šuplíku; Smrt krásných srnců; Syn celerového krále

Obsahuje: Dukla mezi mrakodrapy; Jak jsem potkal ryby; Plná bedna šampaňského; Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi; Povídky z šuplíku; Smrt krásných srnců; Syn celerového krále