Jaroslav Ježek Książki

Kat a blázen je divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, uvedená v Osvobozeném divadle v roce 1934. Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti obrazech. Ve své předmluvě k této hře napsali Werich a Voskovec, že by radši psali pro své divadlo "divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky". Proč? Jelikož správné divadlo má diváky odvést na míle daleko od šedé skutečnosti do časoprostoru nereálného, absolutně vymyšleného a nesmyslného. Jenže jelikož se psal rok 1934 a skutečnost kolem nich nebyla šedá a obyčejná, ale stala se "strašlivou konkurentkou tohoto ideálního divadla", rozhodli se nezůstat k ní chladnými, ale naopak na ni reagovat. Od poetismu přešla tvorba Osvobozeného divadla k satirické, ostře společensky zaměřené tvorbě, která měla reagovat na to, co se právě děje: Adolf Hitler v Německu uchvátil moc a začal se zbavovat svých odpůrců těmi nejkrutějšími cestami. Nezaměstnanost rostla a hospodářská krize byla v plném květu.

Soubor osmi dopisů, které napsal Jaroslav Ježek své milé, Lídě (Ludmile) Ledererové na sklonku roku 1938.

Soubor více než 30 dopisů Jaroslava Ježka adresovaných české pěvkyni Míle Ledererové z 30. let. Korespondence, jež otevírá nový pohled na skladatele a prostředí Osvobozeného divadla. Obsahuje též několik dobových fotografií, detailní poznámkový aparát a vydavatelskou zprávou.

Hra, kterou uvedli Voskovec a Werich ve svém Osvobozeném divadle v roce 1937, se vyjadřuje s neopakovatelným humorem a ironií k nebezpečí vzrůstajícího nacismu u našich sousedů. Je namířena proti poraženectví a kolaborantům, reaguje na německou lživou taktiku předstíraných útoků. Aktuálnost hra neztratila ani později, kdy ji Werich uvedl s M. Horníčkem v letech poválečných, její humor nezestárl a dokáže rozesmát dodnes a terč svého posměchu si jistě najde i u dnešního čtenáře.

Láskami literárního historika a publicisty PhDr. Františka Cingera (1956) jsou nejen osudy spisovatelů českých i světových. A toto je objevná kniha jdoucí po stopách Holzknechtovy práce Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (1957).

Sto čtyřicet let po Všeobecném Kolapsu se otřesený svět se dosud plně nevzpamatoval. Většinu severní Ameriky obývají lidožraví Hendersonové. Vznikají i civilizované státečky, jejichž společenské uspořádání se liší všelijak pokrouceným pojetím vztahu mezi mužem a ženou. Filip Dupont cestuje do Václahomy, aby zde ukončil své nevydařené manželství tak, že prodá nic netušící manželku do otroctví a nato spáchá sebevraždu.

Ceasar je společná divadelní hra českých herců a dramatiků Jana Wericha a Jiřího Voskovce z roku 1932. Hra představuje Caesara jako přihlouplého a stárnoucího muže, který touží po válce. V postavě Caesara jsou patrné rysy italského diktátora Benita Mussoliniho. Od této hry je Osvobozené divadlo považováno za politické divadlo.

Ke stému výročí narození Jaroslava Ježka (25.9.06) vydalo Hudební nakladatelství Českého rozhlasu v edici RADIO-ALBUM deset písní z repertoáru Osvobozeného divadla. Civilizace, Když jsem kytici vázala, Na shledanou v lepších časech, Nebe na zemi, Nikdy nic nikdo nemá, Pochod stoprocentních mužů, Polka specielně aktuelní, Stonožka, Tři strážníci a David a Goliáš. Pro tyto skladby je charakteristické dokonalé spojení bohaté melodiky s rytmy tehdejších tanců. Písně s převážně satirickými texty Voskovce a Wericha, které vznikly v ovzduší mezi dvěma světovými válkami, jsou v mnoha případech aktuální dodnes. V publikaci najdete opět kromě úprav pro zpěv a klavír s variantami hlasů v Es, B a C ladění i noty pro sólový klavír. Aranží se tentokrát ujal zkušený jazzový skladatel a aranžér Milan Dvořák.