Znám křišťálovou studánku

Więcej o książce

V dnešním světě všelijakých zkratek, jazykových zpotvořenin a čísel se zdá skoro neuvěřitelné, že byly doby, kdy k životu patřily i básně. A to docela běžně, nejen při školní výuce či v nějakých výlučných společenstvích vzdělanců. Lidi básně četli a recitovali, aby si osvěžili jazyk, mysl i duši. A protože jim při tom bylo dobře, vedli k básničkám odmala taky svoje děti. Aby jim bylo zrovna tak. Samozřejmě, že se tím všichni nevědomky i takříkajíc kulturně vzdělávali, ale na to nijak nemysleli. Žili s poezií prostě proto, že takový život byl hezčí a příjemnější. Taky klidnější a hlubší. Knížka je připomínkou toho hezkého, co tu existovalo. Vlastně pořád existuje, jen to chtít vidět. Nejde o žádný reprezentativní výběr české poezie, jen o jakýsi pokus o malý návrat k tomu, co je škoda opomíjet. Většinu básniček budete asi znát, některé možná ne, ale to snad nevadí. Ať je vám s nimi příjemně.