Je dovoleno bránit inkvizici?

Więcej o książce

Převážná část katolíků zastává názor, že inkvizice byla institucí, která se svou bestiální krutostí zapsala do dějin jako jejich nejčernější skvrna. Ačkoliv existují historické důkazy o pravém opaku je Církev systematicky terčem útoků, jež nacházejí zdroj inspirace právě v tétolži. Zmizí ze školních učebnic dodnes hlásané báje, jako je Galileovo: „A přece se točí?!“ i další výplody protikatolické propagandy? Navzdory faktu, že světu byly předloženy významné údaje bořící černý mýtus o inkvizici (zpráva z mezinárodního symposia o inkvizici, z r. 2002 – svazek o 783 stranách), zdá se, že není v zájmu Říma na tomto ustáleném mýtu cokoli měnit. Samotný papež Jan Pavel II. začal „přípravy“ na rehabilitaci inkvizice (zanedlouho po odhalení těchto faktů) tím, že se před světem znovu omluvil za všechny její „zločiny“ spáchané v minulosti. Omlouvá-li se ovšem pouze jediná Katolická církev tam, kde se měli omlouvat i jiní a současně nejsou zmíněna fakta o pozitivním významu této instituce ve své době (o nichž mezinárodní symposium podalo nezvratné důkazy), vyzní nakonec tento akt nejen jako další sebeobviňování Církve, ale i chvalozpěv na úspěšnou proticírkevní demagogii vžitou do podvědomí milionů lidí, podobně jako ne náhodou vyumělkované lži evoluční teorie.