Hledat - najít, držet - nepustit

Więcej o książce

Autorka vypráví o svém životě od narození (1944) až po současnost. Jedná se tedy o autentickou zprávu bez příkras a zbytečných slov o tom, jaký bohatý život může prožít člověk po DMO (dětská mozková obrna) upoután na vozík, odkázán na pomoc druhých. Autorka i přes své postižení a mnohé překážky, způsobené především lidmi a přirozeně dobou, ve které se narodila (konec 2. sv. války, komunismus, převrat, ...), vystudovala Karlovu univerzitu, získala doktorát a našla svoji novou rodinu. Přes velmi těžké začátky a nelehký další život (např.: ve 13 letech prodělala opět obrnu následkem očkování a duševního otřesu, která ji vrátila na začátek a psychicky shodila na dno) knížka není o zoufalství, smutku, obviňování, ale o životadárné touze, která se jen velmi zvolna naplňuje, vděčnosti dobrým lidem, kteří pomáhali a pomáhají. Příběh PhDr. Neumannové otevírá řadu otázek a na mnohé i přináší odpověď. Jsou v něm zajímavé postřehy získané vlastní zkušeností i nacházení vlastních chyb. Knížka je psána střízlivě, s nadhledem nejen k ostatním, ale především sama k sobě. Elegantně humorné řešení mnohých spíše smutných situací je odzbrojující. Když jsem dočetla poslední řádek, pocítila jsem hluboký obdiv a úctu nejen k této ženě a jejím rodičům, ale také k jejím přátelům.