Za hranice kultur

Więcej o książce

Moderní společnost se nachází v experimentální fázi, kde se dějiny stávají laboratoří pro hledání nového mechanismu rovnováhy a stability. Otázka, co respektovat a co nikoliv, se komplikuje a hrozí výbuchem konfliktu. Hlavní výzvou je vztah mezi pólem různosti a pólem jednoty. Jak nalézt jednotu v rozmanitosti a společnou řeč mezi těmito póly? Potřebujeme nějakou Ariadninu nit, která nás z labyrintu různosti povede k jednotě. Zkušenosti z minulých desetiletí ukazují, že jednota nevzniká pouhým postavením různorodosti vedle sebe, což byla naděje multikulturalismu. Původní myšlenka multikulturalismu správně předpokládala, že jednota se nevytváří potlačením různosti, jak se snažily různé trendy sociálního inženýrství. Stejně tak však nevzniká ani tím, že se různosti nadměrně podporují, což může vést k nacionalismu a subnacionalismu. Identita člověka, vázaná pouze na mechanické faktory sociální reality, nezakládá pól jednoty ani vzájemnost. Ariadninou nití, která nás povede mimo partikulární hranice, by mohla být univerzální touha po štěstí a naději, která motivuje člověka k překonávání překážek a hranic.