Rozhovory ‘36

Więcej o książce

Šestatřicátníci byli „první partou“, kterou kolem sebe Václav Havel shromáždil, když jemu a všem ostatním bylo sedmnáct let. Šlo zajisté o „partu“ dosti výjimečnou – partu teenagerů s ambicemi literárními, politickými a filosofickými, jež se cílevědomě míjely s literárními, politickými a filosofickými proudy své doby, nejtemnějších stalinských let. Václav Havel tehdy činí vlastně totéž, co bude činit v šedesátých letech, když se pokusí nalézt platformu nezávislé tvorby a myšlení napříč směry v časopise Tvář. A činí totéž, co bude činit v sedmdesátých letech, když zorganizuje další společenství nezávislých osobností kultury, myšlení i politiky – Chartu 77. A činí koneckonců totéž, co bude činit v devadesátých letech, když bude navzdory tendenci k naprosté identifikaci politiky se stranictvím hlásat „nepolitickou politiku“ – politiku, jejímiž nositeli by měly být integrální nezávislé osobnosti, pro které je politická příslušnost jen druhotná. Kdyby pro nic jiného, tedy proto je poučné číst tyto nejranější, teenagerovské texty Václava Havla a členů jeho „první party“ – jeho „protocharty“.