Poldík rumař a jiné povídky

Więcej o książce

Život Poldíka rumaře plynul stále stejně s navyklou pravidelností. Jeho dny se nijak výrazně nelišily. V létě vozil z Podskalí písek na staveniště a v zimě zase led do sklepů pražských sedláků. Vedle svého povozu si navykl pomalému, váhavému kroku, který nezměnila ani neděle. Byl vyhlášeným znalcem koní, ale přesto byli jeho koně herky, kostry potažené kůží. Své zvyky změnil Poldík jen jednou v životě. Příčinou byla Málka, dcera sousedky, která po smrti své matky převzala její každodenní činnost. Tou bylo nošení oběda pro Poldíka. Po boku Málky Poldík pookřál, cítil se s ní skvěle. Jenže Málka dala po určité době přednost mladému a veselému pískaři Frantíkovi, který si ji získal vozením na loďce po Vltavě. Když se Málka s Frantíkem vzali, Poldík zanevřel na své rumařské řemeslo a věnoval se léčení koní. Také převychovával chlapce rumařů na pískaře, aby se v životě nedožili takového zklamání jako on. Málka měla s Frantíkem syna. Po tragické smrti Frantíka se ho Poldík ujal. Málka ale nechtěla, aby byl její syn pískařem jako jeho otec, který se stal obětí svého povolání. Poldík z něho tedy vychoval rumaře.