Vlastní životopis

Więcej o książce

Kniha působí neuměle, neliterárně, nevyrovnaně a právě proto je tak živá. Je plná autora, až domýšlivá v sebeobdivu člověka, jenž vykládá o sobě, o své práci, o lidech, s nimiž se potkal, i o těch, jež nenáviděl. Líčí jejich slabiny, vášně, věrolomnosti, zachycuje však i jejich okolí a podává tak bezděky podivhodnou zprávu o své době. Ve vzpomínkách, které italský zlatník a sochař 16. století nadiktoval na sklonku svého života, zachycuje s velkou živostí a upřímností nejen vlastní pestré životní osudy, ale i celkovou atmosféru neklidné doby. S bezprostředností vypráví o sobě, o své práci, o lidech, s nimiž se setkal a spřátelil, i o těch, které nenáviděl. Celliniho autobiografie je cenným pramenem pro studium renesance. Svoj Vlastní životopis (1558 - 1562) začal psát jako padesát osmiletý, po dokončení sochy Persea. Když mu však psaní nešlo lehce, v pokračování Životopisu Benvenuta Celliniho, které sám napsal, pokračoval jeho mladý pomocník, jemuž ho diktoval. Na rukopise, který je uložen v knihovně Laurenziane ve Florencii, jsou Celliniho vlastnoruční korektury. Další část rukopisu spálil, protože si byl vědom, že jeho lidová florentština nedosahuje úrovně učené literatury. Celliniho rukopis nakonec vyšel bez změn až v roce 1728 v Neapoli, do té doby toto jedinečné dílo kolovalo mezi čtenáři pouze v opisech. Dielo, které od svého vydání patří mezi světovou literaturu, představuje unikátní památník doby, umění a lidí.