Ohnivý signál

Więcej o książce

27. února 1933 dali nacisté zapálit berlínský říšský sněm, aby měli důvod k potlačení práv svobody dělnické třídy a pak celých národů. Do vězení uvrhli s nastrčeným paličem Van der Lubbem také tři bulharské revolucionáře,mezi nimi též Jiřího Dimitrova, illegálně dlícího tehdy v Německu. Soudní přelíčení, které pak bylo v listopadu inscenováno v Lipsku, stalo se prvým kolem bitvy mezi zběsilým německým imperialismem a světovým táborem pokroku. Těžký průmysl,junkeři a pruská vojenská klika povolali k moci Hitlera a jeho tlupu řemeslných zločinců, proti nimž se nedovedl včas spojit demokratický tábor v protiofensivu a byl proto rozdrcen a poražen. Lipský proces sestal poslední výzvou všem, kdož trpěli násilím a podvody nacismu a fašismu vůbec. Dimitrov svou skvělou obhajobou se stal z obžalovaného žalobcem a soustavně odhaloval nejen ubohost fašistického státního aparátu, policie a celého soudního dvora,ale celého vládního systému. Dimitrovova lidská důstojnost stojí tu jako maják proti krvelačné zvůli Göringově. Dimitrov si získal sice zasloužený obdiv, ne však potřebného porozumění, dobyl sice morálně-politického vítězství nad nacismem, ale lidstvo potřebovalo krvavou lekci 2. války, aby poznalo teprve pravé cesty fašismu-násilí a podvod. Dimitrov zapálil v Lipsku plamen boje za svobodu, který se rozhořel až za 2. války.