Więcej o książce
Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.
Zakup książki
Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů, Antonín Polách
- Język
- Rok wydania
- 2020
- Oprawa
- (twarda),
- Stan książki
- Dobry
- Cena
- 28,35 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů
- Język
- czeski
- Autorzy
- Antonín Polách
- Wydawca
- Rybka Publishers
- Rok wydania
- 2020
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 392
- ISBN10
- 808795081X
- ISBN13
- 9788087950814
- Seria
- Ocena
- 4,3 z 5
- Opis
- Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.




