Więcej o książce
Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....
W magazynie mamy łącznie książkiPodzim patriarchy(2005)
Zakup książki
Podzim patriarchy, Josef Forbelský, Gabriel García Márquez
- Język
- Rok wydania
- 2005
- Oprawa
- (twarda),
- Stan książki
- Bardzo dobry
- Cena
- 28,79 zł
Metody płatności
Brakuje nam tutaj Twojej recenzji.
- Tytuł
- Podzim patriarchy
- Język
- czeski
- Wydawca
- Odeon
- Rok wydania
- 2005
- Oprawa
- twarda
- Liczba stron
- 208
- ISBN10
- 8020711716
- ISBN13
- 9788020711717
- Seria
- Tagi
- Śmierć, Literatura Hiszpańska, Realizm magiczny, Starość, Literatura latynoamerykańska, Karaiby, Reżimy totalitarne, Literatura kolumbijska, Powieść o dyktatorze
- Pierwsze wydanie
- 1975
- Oryginalna nazwa
- El otoño del patriarca
- Ocena
- 3,9 z 5
- Opis
- Téma samozvaného diktátora je pro latinskoamerickou literaturu poměrně typické, dokonce až obsedantní, a objevuje se v řadě děl. Zatímco jiní autoři volí přesný dobový rámec, García Márquez zpracoval látku po svém a jinak: zamířil k parodii a satiře. Charakteristický styl vyprávění, příznačný pro Sto roků samoty, je zúžen na několik bizarních motivů ze života dosazeného tyrana. Spisovatel překvapuje až hypertrofií obrazů a scén, kdy se ve stále nových obměnách kupí obludné fikce, krouživými pohyby děje a anachronismy je popírán lineární čas, kdy se logika jeví jako naprosto nepotřebná a skutečnost je obrazně řečeno trhána na kusy. Autor místo klasické přímé řeči přechází z jedné osoby na druhou, splétá postavu vypravěče s jednajícími osobami, a vytváří tak podivuhodný obraz „reality“. Skvěle se mu daří zkomponovat rekviem nad figurou jednoho samovládce. Zároveň Márquez nastoluje otázku moci obecně, v románu zaznívá i rozměr existenciální a v neposlední řadě zde hrají svou roli symbolika a motivy smrti, charakteristické pro období barokní....