Rozkvetlá louka hvězd

Więcej o książce

Eva Juřenová Stará paní Někde uprostřed mě se kdysi dávno usadil Čaroděj. Já stárnu, ale on ne. Pořád se dívá na svět očima dítěte. Přemlouvá mne, že z vrcholků stromů je svět krásnější. A ten potok že jistě přeskočím. A míč že je ke hraní. A karty k švindlování. A jaké by to bylo, ulíznout zmrzlinu tam tomu pánovi, co se tak přísně tváří. A v tramvaji mě tahá za rukáv, at pustím sednout starší... Ač vlasy mám bílé, vstávám bez váham. Vylezu na strom, přeskočím potok, kopnu do míče... Však ráno, když mám vstat. a on než probudí se, JSEM STAROU PANÍ... a věřte mi, že bez něho by to bylo k uzoufání!