Irena Douskova Książki

Podobnie jak w "B. Proudew", ta praca jest osobliwą autobiografią splecioną z kolektywnej pamięci o bezczasowości lat 80., jak to ujął Václav Havel. Pomimo przeszkód stawianych przez władze, Helena Součková zdołała dostać się do szkoły średniej. Choć karty, które rozdaje jej los, są trudne do odegrania, dzielnie walczy o zrozumienie swojego wewnętrznego świata oraz świata hipokryzji wokół niej. Powieść o dorastaniu stopniowo składa mozaikę epoki głębokiej normalizacji pod rządami prezydenta Husáka, kiedy większość obywateli komunistycznej Czechosłowacji nie odważała się nawet myśleć, że upadek systemu jest w zasięgu ręki. Atmosfera wszechobecnej absurdu, apatii i ponurości kontrastuje z pomysłowym humorem autorki, który okazuje się sposobem na radzenie sobie z reżimem i epoką otępienia. Tematyka powieści obejmuje ludzką wolność, osobistą odpowiedzialność za własne zachowanie oraz poszukiwanie moralnych granic, zarówno w kontekście rodziny, jak i układu politycznego: tematy całkowicie ponadczasowe.

Helena Součková, an eight-year-old schoolgirl in a small provincial town, deals not only with the uniquely dismal side of life in communist Czechoslovakia, but also with more than a few universal issues, like death, school dinners, guilt, obtuse teachers, betrayal, love, Jewishness, annoying little brothers, almost absent fathers, cruel classmates, bogus adults, eerie daydreams and nightmares that reflect the society around her. A child of her time, Helena nevertheless rises above it all with her special blend of grit, common sense and dark imaginings, which speak to us today with clarity and power. Helena has come to be a well-known archetype that many can identify with. Hrdý Budžes is now a firm family favourite in the Czech Republic and elsewhere in Central Europe. What has the English-speaking world been missing out on?

Hned v úvodu této vtipné, ale i dojemné perestrojkové „road-movie“ definuje dvacetiletá Róza svůj osudový plán zcela jasně. Musí „najít Ostraváka a přiznat, že ho miluje“. V tu chvíli ještě netuší, jak těžký úkol to bude… Novela o krátké prázdninové cestě není jen příběhem čtveřice hlavních protagonistů. Je také originálním zrcadlem doby, zdánlivě ještě stejně nehybné jako hladina českých rybníků.

Druhá samostatná sbírka Ireny Douskové je silná. Čím? Kondenzovanou melancholií, úsečnou obrazivostí, jazykově vzrušujícím pátráním v skulinách osobní a kolektivní paměti i přesně dávkovanými poměry racionálního a intuitivního psaní: „Odevšad táhne / Zašel na jedno / Psi štěkají / Stara panna jde dál“. Milan Ohnisko

Spolek LiDi: kolektivní pseudonym pro autory: Irena Dousková, Jan Reinisch, Lucie Lomová, Petr Ulrych.

V povídkovém souboru Čím se liší tato noc představuje autorka devět zšeřelých, baladicky laděných příběhů. Ačkoli se odehrávají v neobvykle širokém časovém rozpětí — od úsvitu našeho letopočtu až po sedmdesátá léta minulého století — jsou důsledně komponovány do jediného celku. Co je svorníkem vnitřní klenby tohoto úchvatného povídkového devatera, napovídá vstupní citát ze Zeyerova Jana Marii Plojhara: "Znám ji: není zlá, ale lidé průměrně dobří dovedou býti velmi tvrdými."

Navzdory verši nevstoupila bych do třinácté komnaty, právě v tolikáté komnatě, zdá se, Irena Dousková sbírku Bez Karkulky napsala. Ač básním neschází zlehčující vtip, chvějí se permanentní úzkostí z poněkud absurdního a poněkud krutého světa, do něhož jsme netázáni vrženi a z něhož jsme posléze opět vyvrhováni — snad jen bůh ví proč a kam. A není to úzkost jen dosebehledící, nýbrž i soucítící: Pořád se vracím do bodu nula / Bod nula / je mínus šest milionů. Dousková je však i básnířkou naděje: byť zdá se začasté vše ztraceno, ne-li rovnou zatraceno, přesto modlit se nepřestanu.

Příběh mladé ženy, která prožívá hlubokou životní krizi. Navenek žije v tradičním, uspořádaném manželství, její život se nevymyká běžnému rámci: vydělávající, ale většinou nepřítomný muž, osamocení v domácnosti, děti. I když manžela a děti miluje, není se svou situací spokojená. Svůj život popisuje v deníkových záznamech a hledá východisko.

V nových vánočních povídkách píší autoři o mezilidských vztazích, které v době svátků nabývají i nečekanou podobu. Odhalují se utajované city i skrytá tajemství. Přesto nechybí ani humor.

Nová próza o nedokonalosti mezilidských vztahů sestává z dvanácti samostatných textů, takže může evokovat jakýsi celoroční povídkový kalendář na téma manželství, rodina, mezilidské vztahy.

Irena Dousková napsala svůj nejlepší román o posledních měsících života enfant terrible české literatury Jaroslava Haška. V roce 1922 se nemocný Hašek uchýlil do Lipnice. Ještě v něm dřímá někdejší vtipálek a provokatér, který se uměl královsky bavit a trefně psát, avšak lipnická komunita je už jeho posledním protivníkem. Ještě píše pro přátele košilaté verše a pro místní ochotníky „skandální“ hru, ale za bezesných nocí mívá jeho tvář výraz vyděšeného dítěte.

Bár a korabeli háttér megváltozott, idill nem vár ránk. A főszereplő a középkorú válságát éli meg, nem a normalizációs válságot. A könyvben megjelenik a könnyed elbeszélés és a szerző szópárbajra épülő humora. Itt különösen igaz, hogy a nevetés a sebekbe sót szór. A történet a Hrdý Budžes és az Oněgin byl Rusák bestsellerek szabad folytatása, amely a jelenben játszódik, ahol a főszereplőt már házas nőként, két gyermek édesanyjaként ismerjük meg.

Předchozí knihy Ireny Douškové Hrdý Budžes či Oněgin byl Rusák se proslavily nejen jako literární lahůdky, ale mají úspěch také na divadle. Nová autorčina próza je menšího rozsahu. Děje se odehrávají v nedávné minulosti v obci kousek od Berouna. Během jednoho týdne se v kratších, propojených částech naplňuje známé dětské rozpočitadlo „Štěstí, neštěstí, láska, manželství, panenka, kolébka, hraběnka, smrt“. Próza má jemně baladické ladění. Atmosféra jakoby evokuje rozvlněný letní vzduch nad rozpáleným asfaltem, z něhož nenápadně probleskuje pravé vypravěčské umění.

Irena Dousková, autorka dnes již proslulého románu Hrdý Budžes, vydala o pouhý rok dříve svou prozaickou prvotinu Goldstein píše dceři (1997). V dopisech, které posílá stárnoucí filmový režisér z Izraele své dospělé dceři do Prahy, se postupně odkrývají peripetie jeho života v Čechách i v jeho nové zemi a rozporuplnost opožděně navázaného, nenaplněného vztahu. Tento výsostně komorní příběh o otcovské lásce i sebelásce, odehrávající se na přelomu 80. a 90. let dvacátého století, vychází v novém vydání s krásnými ilustracemi Lucie Lomové.

Povídky o rodinných vztazích. Na luxusní dovolené překvapí manželka přáním rozvést se v povídce Michala Viewegha. Vnuka, i když ne vlastního, se dočká stárnoucí muž v příběhu Petry Soukupové. Víkend se svým synem prožívá tatínek na neděli v textu Ireny Douskové…

Dámská jízda v různých podobách je tématem dalšího souboru edice Česká povídka. Osamělou plavbu v moři si užívá péčí obvykle o děti zaměstnaná manželka v povídce Petry Soukupové. Text v podobě dopisu kamarádce napsala Irena Dousková. O rozličných peripetiích při ženském třígeneračním výletu do Skotska píše Hana Lasicová…

Soubor devíti komorních povídek. Časový oblouk klenoucí se jako duha od sovětské okupace naší země v roce 1968 přes pohřeb Václava Havla po covidovou současnost tvoří dějinné pozadí groteskně-melancholických příběhů. Ačkoli je život často fraška, občas - na zlomek vteřiny - probleskne vyprávěním paprsek něčeho, co nás možná přesahuje… Ale jisté to není. A jak by taky mohlo, když se nám možná "všechno jen zdálo a jen ty sny tu nakonec zůstanou".