Otakar Bartoš Kolejność książek (chronologicznie)

Výbor z poezie významného polského spisovatele. Mini vydání: kolibřík.

Jaroslav Iwaszkiewicz – Vzlet, Wojciech Zukrowski – Miláček Štěstěny, Stanislaw Zieliński – Sny pod Fumarolou, Julian Kawalec – Hledám domov, Bohdan Czeszko – Povodeň Vybral, uspořádal a doslov napsal Otakar Bartoš.

Základní biograficko-bibliografická příručka zachycuje pod hesly autorů vývoj polské literatury od nejstarších dob po dnešek, přičemž důraz je položen na literaturu 19. a 20. století. Pomůcku, jež ze starší generace zahrnuje vedle spisovatelů a básníků i literární kritiky, historiky, jazykovědce a filosofy, uvádí studie, podávající polskou literární historii v kostce a zakončují přehledné tabulky. 01-129-74

Zbiór opowiada dzieje rodziny kupieckiej z małego galicyjskiego miasteczka, w którym bez trudu dostrzec można podobieństwo do Drohobycza, rodzinnego miasta pisarza. Dziejom tym autor nadał walory mityczne, czemu sprzyja Schulzowski sposób obrazowania − nierzadko wizyjny, oniryczny (np. częsty motyw labiryntu). Jest to więc "rzeczywistość zmitologizowana, przetworzona przez wyobraźnię, artystycznie zdeformowana i wzbogacona wszystkimi możliwymi odniesieniami czy aluzjami do innych dzieł literackich, do wielkich mitów, do innych, bardziej egzotycznych dziedzin rzeczywistości".

Soubor novel nejvýznamnějších polských autorů druhé třetiny dvacátého století (B. Schulz, Jaro; J. Andrzejewski, Konec; W. Žukrowski, Před vrátky; J. Putrament, Nehoda: S. Lem. Krysa v labyrintu; J. Iwaszkiewicz, Dívka a holubi; K. Brandys, Jak být milována; J. Zawieyski, Presidentovy návštěvy;A. Rudnicki, Milostný pel; S. Mrožek, Ad astra), novel, jejichž osou je láska ve všech podobách s překážkami i vítězstvími, které přináší. Milostná tematika dává nahlížet do osudů polského národa i do problémů dnešního polského člověka. Soubor provází deset ilustrací předních polských ilustrátorů. Uspoř., doslov Člověk v labyrintu a pozn. o autorech napsal Otakar Bartoš.

Opowiadania z tomu Słoń (wydane po raz pierwszy w 1957 roku) prezentują wszystkie cechy pisarstwa Sławomira Mrożka. Krytyka uznała je za najbardziej charakterystyczne dla jego twórczości: groteskowo ukazane sytuacje, w które uwikłany zostaje zdezorientowany bohater, kompromitacja postępowości i rzekomej naukowości, absurdalność poczynań urzędniczej władzy. Podkreślić należy także fenomenalne posługiwanie się językiem przez m.in. wykorzystanie i parodiowanie różnych stylów i konwencji.

Nejoblíbenější román polské literatury po druhé světové válce, v němž autor nastavil kritické zrcadlo polské společnosti posledních válečných dní a prvních chvil svobody. Děj románu je zhuštěnou historií venkovského okresního města a osudů některých jeho obyvatel a návštěvníkův údobí čtyř dní, od soboty 5. května do úterý 8. května 1945. Autor proniká do psychiky svých hrdinů, líčí jejich vnitřní konflikty a boje, které jsou dokonalým obrazem převratné situace společenské a politické, zachycuje dialektické rozpory polské skutečnosti bez všech příkras. Sám o tom říká: "Chtěl jsem v této knize ukázat polskou skutečnost, jaká byla v prvních dnech svobody, se vší slávou a bídou. Byla to skutečnost surová, brutální i tragická a právě takový je můj román ..."